Týden před Vánoci...

... jsme konečně pocítili závan Vánoční atmosféry. Přišel nám balíček, rodičové a babičko a Fajojc děkujeme! Hned jsme vybalili vánočně nezabalené kousky a začali se stavěním Betlému. Pokus pustit si k tomu Vánoční koledy ale selhal, protože ta pěnkava za oknem byla vytrvalá a její vůle přeřvat varhany byla prostě silnější než naše trpělivost. S Vánoční atmosférou je to fakt bída. Kopice dárků pod ministromečkem sice pořád roste a obří humr v mrazáku vytlačil všechno ostatní, ale teplo a dlouhé dni prostě nedávají odpočinku k vánočnímu rozjímání.

Současné dny jsou tu pěkně nabité. Je to včelařskou sezónou, která začala tak bouřlivě, že to nikdo nečekal a asi i samotné včely jsou z toho dost překvapené. Letošní léto je totiž hodně specifické. Zatímco v údolí Styx, které bývá tahounem sklizně a včely dosahují skutečně rekordních medným výnosů, nám letos hynou včelstva hladem, v Maniotou jsou medníky natřískané tak, že není volné buňky dokonce ani v plodišti. Chudáci královny pak deprivovaně položí vajíčko do mateří mističky a opouštějí úl netušíc, co je venku čeká. Pro nás to znamená, že musíme mít s sebou všechno - jak zakrmovací rámky pro rychlou resuscitaci vyhladovělých včelstev, tak i prázdné souše do medníků a nebo dokonce mezistěny jako bonus těm skutečně nejlepším. Skoro na každém "sajtu" pak chytáme roje. Roje se vlastně chytají pořád, protože furt někdo volá, že má u baráku včely. Jednou dokonce i v komíně a to už poklesla morálka i Waltymu a doporučil prostě rozdělat oheň... To jak se tady včelaří je otázka sama pro sebe, často to o tom po večerech diskutujeme. Wolty je prostě stará škola a včelaří tak, jak to dělal jeho tatínek a děda. V některých ohledech nás inspiroval a naučil hodně dobrý fígle, ale jiný jeho kroky jsou teda úplně nepochopitelný. Nás může těšit (a těší), že "sajty", které jsme dělali my prosperují a dokonce mají i pět až šest medníků. Tím se jenom potvrzuje, že máme pravdu, jako obvykle :) Jedná se třeba o to, že úplně nepochopitelně drží včely jenom v jednom plodovym nástavku a na začátku sezóny jim dá jeden medník, nebo je má ve dvou ploďácích a nedá jim žádnej medník - to je na jaře. Přitom je jasný, že než se na ně dostane příště, tak v Taiery uplne hoodně vody a chudinky včely se prostě při náhlej snůšce ani v jednom případě nevejdou. Souší má přitom připravenej celej velikánskej sklad (protože tu nemaji motýlice). A teď dává včelstvům, většinou už před rojením, souše a mezistěny až úplně nahoru, takže matka si ani nevšimne že UŽ konečně má místo... no to nic...

Jinak se naše dny skládají z různě vyplněných večerů, většinou polopracovních - štítkování pixliček na med, sekáním trávníků, rybařením a navařováním mezistěn. To vše je prošpikováno vydatnými a hlavně častými svačinami. Víkendy jsou pak nabyté trhem v Queenstownu, který je každou sobotu a zatím je pro nás spíš prodělečný, než ziskový. Ale snad se to brzo změní. Aspoň mámě nějaký kontakt se světem lidí a ne jen ovcí a včel. Navíc cestou na trh jezdíme kolem večerky, kde mají výbornou zmrzlinu. A tenhle víkend jsme našli zdá se úplně opuštěný meruňkový sad, takže až začne sklizeň, možná náš medový stánek zpestříme i prodejem meruněk :) A hlavně, do Queenstownu jezdíme kolem jediného obchodu s rybářskými potřebami, kde mají rotační Bluefox - třpytku, která se stala postrachem všech měřitelných pstruhů na Taiery a Manuherice. Jiřík dneska zase na několik hodin zmizel. Objevil totiž další nové "půly" a přišel na další teorii lovu. Pokud v nějakým půlu nic nebere, je to tím, že tam čeká nějaká monstr příšera a žádný malý pstroužci, protože ty jsou buď sežraný, nebo chytrý a žijou v jinejch půlech. Takže pokud za to hned začnou tahat pánvičkové míry - prckové okolo 30 cm, je jasný, že pstruha nad půl metru odtud nevytáhne. A protože už tahá jenom ty veliký, trvá mu hledání "prázdnýho " půlu čím dál dýl. Většinou se vrací s podběrákem plným několika tréningových pánvičkových prcků a nějakou trofejní rybou na filety, tak jako dnes - započítáno 4+1.

Minulý týden jsme koupili kytaru a tak si po večerech hrajem a brnkáme. Jeli jsme pro ní z Queenstownu do Dunedinu, což byla asi tak 350km zajížďka. Trochu se nám z původní výhodné ceny 80$ prodražila o cenu jedné nádrže (pořád nám to pěkně žere), ale jsme spokojení.

Teď nás čeká další týden robota a v pátek zmizíme do hor na týdenní track na Milford Sound. Bude to dobrodrůžo, tak držte palce ať vyjde počasí.
V a J