Severní ostrov
Z Aucklandu jsme vyrazili hned, jak to bylo možné. Řádění rugby fanoušků se dá přirovnat snad jen ke karne
valu v Riu. Neskutečné, co všechno na sebe dokážou navléct za kostýmy, jak dlouho dokážou bez zjevné příčiny ječet a kolik jich v nekonečných zástupech prochází všude a pořád.
Náš první směr byl na Coromandel – poloostrov na východní straně severního ostrova – taková NZ riviéra, kam jsme se jeli ohřát. A povedlo se. První výlet byl do pohoří hned u paty poloostorva a výšlap na Pinnacle. Šlo se dlouho, šlo se do kopce a z počátku pěkným skorotropickým vzduchem prosyceným všemožnými silicemi a zvuky exotické zvířeny. S postupným stoupáním nadmořské výšky klesala teplota a narůstala síla větru. Nicméně jsme se po starodávných stezkách šplhali vzhůru ve stopách původních kolonizátorů. Neuvěřitelné kam se i se svojí volskou silou dostali a jaké úžasné chodníky tu po nich současným explorerům zůstali. Rozhledy na konci naší cest nás odměnily svojí neuvěřitelnou šíří a dynamičností. Skutečně jak z pána prstenů! Výhled byl předdešťový, takže ostře probarvené horizonty se postupně utápěly v útesech na pobřeží. A to po obou stranách.
Ve Forest Parku Coromandel se snaží znovu navrátit stromy Kauri. Obrovská stromiska kdysi pokrývala vrcholy a úbočí zdejších zlatonosných hor. Pak je však zdejší Maoři začali kácet, odvážet do údolí a jejich kmeny směňovat za s bílými kolonizátory za "kvalitní" zbraně (šunty samozřejmě), aby se maorské kmeny mohly decimovat mezi sebou navzájem. Touto lišáckou bělošskou lstí se domorodci vyhubili navzájem a kolonizátoři si bez kousku svědomí mnuli ruce nad geniálním obsazením ostrova, získání spoustu cenného dřeva a odlesnění téměř neprostupné krajiny. Tak zní volně přepracovaná verze Jirkových překladů knihy o NZ historii osidlování severního ostrova. Něco na tom bude.
Kauri se teď pod bedlivým okem místní DOC (department of conservation) zmlazují a navracení do svého ekosystému. Ale jde to pomalu.
Více fotek z výšlapu na Pinnacel naleznete zde.