Počátky

Podle očekávání nás korejci dopravili až na místo určení bez problémů s jejich typickou přehnanou zdvořilostí (při odchodu z letadla se klaněli až k zemi). Hned po přistání v Aucklandu nám sedl časový posun za zátylky, takže jsme prospali asi 18 hodin v jednom kuse.

Auckland je velice klidné město. Troufl bych si ho nazvat nejospalejším velkoměstem, jaké jsem kdy navštívil. Okolo poměrně malého centra zastavěného výškovými budovami se rozprostírá zbytek města tvořený malými rodinnými domky, které vypadají často dost zchátrale.

Lidé ve městě jsou otužilí. Zatímco my jsme chodili navlečení ve třech vrstvách a v čepicích, místní si to štrádovali ulicí jen tak v šortkách a kolikrát i na boso. Zateplení budov je pro ně cizí pojem. Prostě čím větší zimu a průvan mají v domě, tím jsou zřejmě spokojenější.

Obchody s občerstvením a spotřebním zbožím tu ovlátly šikmoočka. Těch je ve městě asi nejvíc. Na druhém místě co do populačního zastoupení jsou potomci původních evropských přistěhovalců. Ve městě pobíhá i spousta Maorů, kteří vykonávají spíše podřadnější práce a jsou dost hustě potetovaní.

Po počáteční základní aklimatizaci následovala obíhačka všeho potřebného jako je IRD číslo pro zaměstnavatele, mobil, internet modem, účet v bance …. Pruda. Zajímavější bylo vybírání auta, které nám až dosud věrně slouží a funguje, tak snad mu to vydrží i nadále. Je to Toyota Hiace, je k vidění na fotkách zde.  No je prostě nádherná!

Toulky severním ostrovem a převážně Aucklendem si můžete prohlédnout ve fotogalerii.